Pohádka černobílých nocí:Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny. Budha
Pohádka černobílých nocí
Přijíždí. Stojím na nádraží a světlo, které mnou prochází, je secesní. Nemám sebou nic ze současného světa. Anna Karenina, hadr. Jediné, co kazí dokonalý dojem, je elektrický vlak bez oblaků dýmu, které zachraňuji oblakem svých nervózně vykouřených cigaret.
Vlak zastavuje a já mám zase srdce až v sukni. Ještěže je široká. Vystupuje a v pravé ruce drží pravé belgické pralinky. Co teď, když se životní láska naplní? Zaplavuje mě hrůza, potím se víc, jak nevyholený Evropan v české tramvaji a pak se to stane. Otevřu oči a …nevyholený Evropan leží v mé posteli. Klap.
