první část:Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny. Budha

Arabská pohádka I

Rok 2006
Jsem zoufale unavená. Minulé dva roky jsem střídavě trávila ve stresu z práce a  ze svého osobního života. Vím, že nutně potřebuji odjet a hledám levnou dovolenou. Pojedu sama. Je mi 42 a rozhoduji se mezi Egyptem a Tunisem, kde jsem již jednou byla se svým synem. Jsem konzervativní a šíleně se bojím létat.
28. 4. 2006 - jdu si vyzvednout letenku. Jedu na Djerbu do hotelu. Vybrala jsem si ho kvůli bungalovům na pláži.
6. 5. 2006 - letím. Jsem jediná Češka, která je ubytovaná v tomhle hotelu. Mám bungalov s vyhlídkou na moře, pár kroků na pláž a daleko od turistů. Můj úžasný pokojíček má jedinou drobnou vadu na své arabské kráse, je s klimatizací. Jak později zjišťuji, je tato klimatizace chloubou místního hotelového komplexu, ale zřetelně chloubou postaršího data, což se projevuje v tom, že ráno funguje jako poplašná siréna varující před teroristickým útokem. Takže ráno v pět hodin vytřeštím oči, popadám svůj příruční kufřík a evakuuji se.
11. 5. 2006
Jsem naprosto bezradná ve styku s muži, kteří nechápou, že žena není jen sexuální objekt. Celý den čtu Kosti mistra a pláču nad jeho osudem /Čína – 50. léta – revoluce/. V podvečer se jdu projít kousek po pláži. Vedle hotelu jsou vodní sporty a padák. Vracím se. Snažím se tvářit dostatečně nepřístupně ke všem otrapům na koních, s korálky a s cigaretami. Nechci se s nikým bavit, naštěstí nikdo nemluví anglicky. Vedle tabule s padákem je opřený nějaký mladý Arab. Zdraví francouzsky. Mám nacvičenou odpověď v angličtině – I dont speak french. Mluví anglicky, neotravuje a vypadá fakt hodně dobře. Povídáme si o padáku. Zve mě na rande večer a po večeři na pláž. Proč ne.